Hrady a zámky Benešovska
z HRADŮ A ZÁMKŮ BENEŠOVSKA
Pozvánka. Prázdniny nebo dovolenou trávíme různě. Někdo se zajede podívat k moři, další dá přednost koupání u rybníka a ničím nerušené relaxaci, mnoho lidí ale svůj volný čas věnuje cestování po vlasti a poznávání českých historických památek, zejména potom hradů a zámků. Přitom ani nemusí opustit hranice našeho okresu.Právě Benešovsko se může pochlubit řadou známých a vyhledávaných objektů. Jedním z nich je bezesporu státní zámek Konopiště, který pro své návštěvníky přichystal příjemnou změnu. O prázdninách má otevřeno i v pondělí. Od 10 do 16 hodin nabízí milovníkům historie a botaniky prohlídku skleníků, Muzea sv. Jiří nebo výstavy s názvem „Ve službách arcivévodské rodiny“.Barokní zámek Jemniště, který spadá do vlastnictví rodu Sternbergů, letos dělá radost zejména malým hostům. V rámci projektu Divadelní léto zde děti i dospělí každý pátek sledují jedno pohádkové představení. To poslední se na Jemništi odehraje 31. srpna. Návštěvu gotického hradu Český Šternberk si zase můžete zpříjemnit plavbou po Sázavě nebo prohlídkou dravců s výkladem sokolníka, která je zájemcům na nádvoří areálu k dispozici během letní sezony. Od 1. června je po rozsáhlé rekonstrukci znovu otevřen i zámek ve Vrchotových Janovicích. Národní muzeum, které objekt spravuje už téměř 50 let, tu pro své hosty obnovilo 3 stálé expozice. „České zvonařství“, „Společnost v Čechách 19. století“ a „Rilke, Kraus a Vrchotovy Janovice“. Sázavský klášter pro milovníky umění přichystal rovnou několik kulturních akcí. Slávka Matoušková, vedoucí oddělení správy památkového objektu, zve návštěvníky na jednu z nich: „Od dnešního dne do neděle 19. srpna probíhá pod názvem Labores Primi aneb Otevřený ateliér v severním křídle křížové chodby výstava malířských děl a fotografií nadějných studentů středních uměleckých škol. Otevírací doba je od 10 do 17 hodin denně kromě pondělí. Vstupné činí 1 korunu.“.Mezi méně známé pamětihodnosti Podblanicka patří například zámek Růžkovy Lhotice. Ten se nachází nedaleko Čechtic a prohlédnout si v něm můžete výstavu s názvem „Hudební tradice Podblanicka“, která mimo jiné připomíná život a dílo Bedřicha Smetany, častého obyvatele Lhotic. Kvůli nižší návštěvnosti průvodce pracuje pouze na částečný úvazek, takže si prohlídku raději předem objednejte přes Muzeum Podblanicka, které zámek provozuje a v budově má svoji pobočku. Vzhledem k tomu, že Posázaví je turisticky vyhledávanou oblastí, mohou se turisté spolehnout na dostatek informačních center, která jim poskytnou bližší údaje o zdejších památkách. Zámek Jemniště .Prvním sídlem pánů z Jemniště byla tvrz, doložená v písemných pramenech v roce 1542. Když získal v 18. století panství František Adam z Trauttmansdorffu, nechal vybudovat západně od staré tvrze na mírném návrší dnešní zámek. Jeho stavba vznikla před rokem 1724 nepochybně podle projektu významného českého barokního stavitele Františka Maxmiliána Kaňky, s nímž spolupracovali další vynikající umělci, především malíř Václav Vavřinec Reiner, který se podílel na výzdobě. Zámek Líšno na místě nynějšího zámku v Líšně stával původně hrad Lešno, založený na chráněném místě mezi bažinami. Hrad založil asi v roce 1367 Beneš z Dubé. Jeho syn Václav z Dubé provázel mistra Jana Husa do Kostnice. K husitům se ale nepřidal, proto v r. 1420 táborské vojsko hrad oblehlo, ale po uzavření příměří odtáhlo k Říčanům. Po roce 1424, kdy se Václav připomíná naposledy, nejsou osudy Líšna známy, až roku 1443 se zde uvádí jako majitel Jan Sádlo ze Smilkova. Od poloviny 15. století držel zámek Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. V roce 1467 v bojích zelenohorské jednoty proti Jiřímu z Poděbrad bylo Líšno dva měsíce obléháno a dobylo královským vojskem. Po roce 1478 byl hrad Šternberky pozdně goticky přestavěn. Rozsáhlá renesanční přestavba následovala v roce 1536. </p><p>Za třicetileté války bylo panství znovu zpustošeno. Neudržovaný hrad chátral, rychle měnící se majitelé měli o něj malý zájem. Až roku 1872 byl do dnešní podoby v romantickém slohu přestavěn průmyslníkem Čeňkem Daňkem z Esse. Od roku 1945 zde byla ústřední škola Čs. červeného kříže. Dnes je zámek prázný a znova chátrá.</p><p>Protože hrad nestál na výrazné ostrožně, zajištoval ho mohutný vyzděný příkop. Brána kterou se vcházelo do parkánu obklopujícího jádro, se nezachovala. Hlavní místnost většinou v přízemí, případně v patře gotického a renesančního měšťanského domu, z níž se vcházelo do ostatních místností. V mázhauzu provozoval majitel obchod, řemeslo atp.mázhaus, velká síň, paláce spojené hradbami, k jednomu z nich přiléhá schodišťová vížka. Český Štenberk hrad byl založen počátkem 13. st. Zdeslavem z Divišova. Pojmenován byl německy dle rodového erbovního znamení, hvězdy. Poprvé je Zdeslav psán ze Šternberka až v r. 1242. Do té doby používal přídomku z Chlumce. Za své služby králi a za významnou pomoc při hájení Olomouce proti uherskému králi Béllovi. v r. 1253, byl odměněn pozemky na Moravě, kde také nechal vybudovat další hrad Šternberk. Od těchto dob patřili Štrenberkové k přední šlechtě jak v Čechách, tak na Moravě. R. 1315 zdědili Šternberkové po svých příbuzných ještě Benešov a hrad title="stránky hradu Konopiště" Od r. 1377 se polovina šternberského zboží stala královským lénem v držení Albrechta ze Šternberkasi z hrad byl založen na skalním hřebeni, na soutoku řeky Sázavy a místním potokem v jeho nejnižší části. Přístupová cesta vedla od západu, z údolí potoka. Na obou koncích hradní ostrožny byly vylámány příkopy, nad kterými byly postaveny věže. Dolní hranolová, menší a horní válcová, mohutnější. V takto vymezeném prostoru byly vybudovány vlastní budovy hradu, mezi nimiž nechyběla ani hradní kaple poklidných dějinách Šternberského panství nastaly zásadní změny až začátkem 15. st. Tehdejší majitel, Petr ze Šternberka patřil k zarytým odpůrcům husitského hnutí. Využil jakoukoli možnost k napadení a pronásledování stoupenců husitů. Tím se stal i nepřítelem husitů a ti mu zase škodili na jeho majetku. Tato nenávist dovedla Petra ze Šternberka až k jeho bitvě poslední. Padl v bitvě pod Vyšehradem r. 1420. Tím přešel majetek na vdovu Prechtu, rozenou z Kravař a jeho nezletilé syny. Prechta zřejmě rozeznala jaké nebezpečí hrozí ze strany husitů a proto se přihlásila i se svými poddanými k jejich programu (čtyři pražské artikuly). Tím se šternberský majetek dostal pod ochranu ;vymřela zdejší rodová větev Šternberků po meči, prvorozeným synem Petra a Prechty Petrem. Český Šternberk získal Aleš Holický ze Šternberkazdruhé rodové větve, který seděl na sousedním hradu Líšno" . Konopiště bylo tehdy odděleno a získal jej Petrův bratr Zdeněk.</fonto smrti Aleše Holického zdědil hrad jeho nezletilý syn Petr Holický. Jako poručníka měl Zdeňka Konopiš´tského ze Šternberka. Ten z počátku patřil ke stoupencům krále Jiřího z Poděbrad, ale tento postoj postupně změnil až o 180 stupňů a stal se z něho jeden z vůdců Zelenohorské jednoty. V té době byl Český Šternberk osazen vojenskou posádkou. R. 1467 byly všechny hrady Zdeňkovy oblehnuty královským vojskem a postupně dobývány. Tento osud postihl i Český Šternberk. Pobořený hrad získal za zásluhy při obléhání Burian Trčka z Lípy. Než byl hrad r. 1479 vrácen Šternberkům, patřilo zdejší panství ještě na čas Čeňkovi z Kunštátu. Nástupce krále Jiřího Vladislav II. Jegelonský pak zrušil manský závazek z r. 1377 (o těchto zkušenostech bylo přistoupeno přestavbě hradního areálu. Volný prostor okolo hradních budov byl ještě více zastavěn. Přístup do hradu byl změněn a zabezpečen předsunutou branou umístěnou směrem dolů, pod západní svah. Byla vybudována další bašta, která střežila vstup do druhé brány. Byly postaveny další prvky k posílení obrany předhradí a silná štítová zeď. Další věž byla postavena na jižní straně, na samostatné skále oddělené od okolí vylámanými příkopy.</spancela ojedinělou stavbou byla bašta postavené ještě dále na jih, cca 200 m od hradu směrem k vrcholu kopce Vražda. Jednalo se o samostatnou opevněnou základnu s vlastními hlubokými příkopy a hradbou. Obranné patro bylo přístupné točitým schodištěm. Přístupy ke střílnám byly řešeny chodbami v tloušťce zdiva. Přízemí obsahovalo prostor přístupný otvorem v patře, zřejmě jako skladiště zásob, v pozdějších dobách jako vězení stavebníkem těchto úprav byl Petr Holický, který dlel stále na sousedním hradu Léštno dnes.Po jeho smrti v r. 1514 vše dokončil jeho syn Jan Holický ze Šternberk. Český Šternberk se znovu stal centrem rozsáhlého panství, které tvořilo ještě hrad Leštno a několik tvrzí v okolí, 3 poplužními dvory, 2 městečka, 12 vsí a díly v dalších okolních vsích. Po smrti Jana Holického (†1566) si majetek rozdělili jeho dva synové, Václav a Otakar. Václav získal Č. Šternberk a Otakar oba po r. 1620 znamenala pro zdejší kraj opět utrpení a pokles prosperity, i když ne tak jako jinde, protože tehdejší majitel, nezletilý Václav Jiří Holický ze Šternberka, patřil k vítězné císařské straně. Z počátku vše zde probíhalo v poklidu, ale po vypuknutí lidového povstání v r. 1626 na Čáslavsku, které se rychle rozšířilo i do zdejšího kraje, byl hrad povstalci r. 1627 vydrancován. Tím se kraji přestaly vyhýbat vojenské události. Po švédském vpádu r. 1648 byl hrad Švédy neúspěšně obléhán. A tak si svou zlost vybíjeli na okolním lidu a vsích. Ještě dlouho po skončení války byl zdejší kraj velmi chudý a řídce osídlenRoman r. 1670 byl Václav Jiří Holický povýšen do stavu říšských hrabat. Protože musel splňovat společenské předpoklady pro tento titul, přistoupil k nákladné barokní přestavbě hradu. Jednalo se však více méně o úpravy interiérů. Holičští ze Šternberka vymřeli po meči Janem Václavem majetek tak přešel na ženskou linii rodu a tím pádem se zde stal pánem Jan Maximilián z Götzenu, který si vzal dceru Jana Václava Annu Marii. Za tohoto majitele byly provedeny další stavební úpravy okolí hradu, jako park na protilehlém břehu řeky, nebo stavba "nového zámku v prostoru dolního nádvoří pro správní úředníky a velká terasa pod ním v místech starého opevnění po smrti Jana a Anny se stala dědičkou panství Marie Barbora z Götzenu, provdaná za Františka Antonína z Reggendorfu. Díky nákladnému životu rodiny majitele a ke špatnému systému hospodaření, došlo k úpadku panství, který vyvrcholil dražbou v r. 1756. Majetek koupil hrabě Michal Čejka z Olbramovic. V té době zde žilo cca 3000 poddaných: Michal Čejka z Olbramovic úpadek zastavil a dokonce začal časem i prosperovat. V této době došlo pouze k drobným stavebním úpravám jak vlastního hradu, tak okolního terénu. Zámecká zahrada byla přeměněna na francouzskou zahradu a vyzdobena sochami. Nový majitel koupil hrad až v r. 1795. Byl jím JUDr. Ferdinand Hirsch ze Šternfeldu, zemský advokát. Tento majitel prováděl další stavební úpravy, které měli spíše destrukční charakter. Naštěstí neměl dostatek finančních prostředků, takže se nakonec jednalo jen o drobnosti, které hradní budovy výrazně nezměnily. V držení rodiny Hirschů zůstal hrad až do r. 1841, kdy tehdejší majitel Adolf Somsich <</i>prodal vše opět rodině Šternberků, jmenovitě Zdeňkovi ze Šternberka Šternberkům zůstal hrad až do r. 1949, kdy byl jejich majetek znárodněn. Správu nad hradem převzal Krajský úřad památkové péče a ochrany přírody. Stavebně zde byly prováděny změny jen výjimečně, spíše se týkaly zajišťovacích údržbových prací, nebo oprav po požáru v r. 1951. Bylo zde zřízeno muzeum a expozice spojená s historií hradu a panství. V přízemí dolního "nového zámku" byla zřízena v 60. letech vinárna.V současnosti je hrad opět navrácen původnímu majiteli, který musí napravovat škody napáchané socialistickými myšlenkami a místy neodbornými zásahy tehdejších správců. Veřejnosti je hrad přístupný pouze v určenou dobu a prostorách. Zde můžou návštěvníci zhlédnout interiéry různých slohů od renesance, přes baroko až po empír, nebo rozsáhlou sbírku mědirytin z doby 30-ti leté války, rodové portréty Šternberků, nádobí, stříbrné miniatury, kachlová kamna, lovecké zbraně a další. Horní pevnostní bašta, která léta sloužila trampům a příležitostným návštěvníkům jako ubytovna, je veřejnosti nepřístupná. Panu hraběti Zdeňku Šternberkovi byl rodový majetek navrácen v restituci v r. 1992. Majitel zde trvale žijeKonec šestnáctého století znamenal i poslední okamžiky, kdy mračská tvrz sloužila jako centrum svého panství. Po smrti renesančního kavalíra Jana ze Šelemberka (+1597), který na Mrači téměř padesát let sídlil a původně gotický hrad přestavoval na renesanční tvrz, přešla složitou cestou Mrač nejprve do majetku Trčků z Lípy a po nich ji převzali Páni z Valdštejna. Adam mladší z Valdštejna (+1638) a jeho syn Jan Viktor, kteří trvale sídlili na Hrádku nad Sázavou vlastnili Mrač s jejím hospodářským dvorem až do roku 1648, kdy ji byl špatně hospodařící Jan Viktor nucen prodat svému věřiteli hraběti z Vrbna. Ten Mrač připojil ke svým rozsáhlým panstvím a od té doby již nikdy nevznikla potřeba přestavby nepohodlné středověké tvrze pro obytné účely vrchnosti. Ještě zachovalá tvrz byla oceněna jako pevná a požárně odolná stavba a proto byla postupně přestavěna na sýpku, hospodářsky zapojenou do areálu již několik desetiletí dobře prosperujícího mračského dvora. Při této přestavbě byla snížena koruna zdi do dnešní úrovně a byl vyzdvižen nový, typicky barokní krov s ležatou stolicí. Uvnitř byly vyměněny stropy a tím také zcela zaniklo původní vnitřní členění objektu. Nádvoří začalo sloužit jako zahrada a při navážení zeminy byla výrazně zvednuta jeho výšková úroveň. Roku 1663 se Mrač znovu ocitla v rukou dalšího věřitele, tentokrát Bernarta Ignáce z Martinic. Krátce po jeho smrti roku 1685 se však vrátila znovu rodu Pánů z Vrbna a to manželu dcery Martinice Janu Františku z Vrbna a Bruntálu. Ten roku 1705 zemřel a o celé jeho dědictví se rozdělili jeho tři synové. Mrač získal Norbert z Vrbna, trvale však sídlící na Hořovicích. V tu dobu vzniklo také nové panské sídlo v podobě trojkřídlého zámečku s tehdy moderním čestným dvorem. Zámeček o vnějších rozměrech zhruba 40x20m byl postaven na terénní hraně na severozápadním okraji hospodářského dvora, pouze několik desítek metrů od původní tvze. Dnes zřícená budova sloužila tehdy jako panský správcovský dům. Dle popisu urbáře z roku 1720 je tento objekt popsán jako zděná budova která měla v patře tři pokoje pro panstvo, jídelnu a kapli. V přízemí byla úřední místnost, pokoj hejtmana, příbytek obilního písaře, dvě kuchyně a dvě komory. U severovýchodního křídla zámečku byl vybudován malý rybníček a zahrada. Vrchotovy Janovice Původní vodní tvrz přestavěli koncem 16. století páni z Říčan na renesanční zámek, ale již roku 1603 přešly Janovice do rukou Vrtbů, kteří podnikli různé úpravy. Nejvýznamnější z nich proběhla v letech 1750-1766 za Arnošta F. Vrtby, který zámeček pozdně barokně přestavěl. Do roku 1858 však stavbu, kterou zdědili Vratislavové z Mitrovic, pronikavě změnila romantická novogotická přestavba. V interiérech zámku se samostatnými expozicemi (česká společnost 19. století, Rilke+Kraus a Vrchotovy Janovice, české zvonařství) zaujme již schodiště s nástěnnými malbami F. Dallingera z roku 1862 a rokokově laděnými sochami L. Widmanna ze stejné doby. Zámek Růžkovy Lhotice. Zámek dnes provozuje muzeum hudební tradice. Tvrz postavenou ve 14. století nahradil v 18. století barokní zámeček. Jméno získal po majitelích Janu a Jiřím Růžkových. V 1. polovině 19. století vlastnil zámek otec Bedřicha Smetany. Ten jsem jezdil často hledat inspiraci do svých děl. Bedřicha Smetanu zde připomíná jeho busta nad v chodem do zámku. Kvůli nízké návštěvnosti zámku se vám může stát, že kastelán nebude přítomen. Musíte pro něj dojít do místa jen několik metrů vzdáleného, do stavení s číslem popisným 26. Objednat se můžete na níže uvedeném tel. čísle. Zámek Sázava Národní kulturní památka. Zámek leží při pravém břehu řeky Sázavy. Původně se jednalo o klášter, který byl založen kolem roku 1032 poustevníkem Prokopem, za vydatné podpory knížete Oldřicha.Tak to alespoň líčí legendy o sv. Prokopovi. Pro klášterní řád byla přijata benediktínská řehole, používala však slovanskou liturgii. Klášter se brzy stal významným centrem slovanské vzdělanosti a kultury. Měl silnou vazbu na východní Evropu. V první polovině 12.stol. byl areál kláštera přestavěn románsky a v roce 1305 goticky. Z té doby pochází kapitulní síň. Je to nejpozoruhodnější část gotické stavby jak po stránce architektonické tak i v umělecké výzdobě stěn. V 70. letech 14.stol. začala velkolepá přestavba. Práce se však vlekly a přerušily je husitské války. Ze zamýšleného kostela zůstalo jen torzo. V roce 1785 byl klášter zrušen a přešel do soukromých rukou. Jeden z majitelů Jan z Neuberku upravil klášter na zámek ve stylu novorenesance. Přistavěl věž s terasou, upravil interiéry a vytvořil pohodlné zámecké bydlení. Zámek je přístupný veřejnosti. Nachází se v obci Sázava - místní část Černé Budy Hrad Týnec nad Sázavou .Románský hrad, ležící asi 10 kilometrů od Benešova, plnil především pevnostní funkci. K románské rotundě z 12. století byl přistavěn, pravděpodobně Přemyslovci, okolo roku 1200, hrad, který byl ve 14. století rozšířen a v 15. století k němu postaveno větší opevnění. V roce 1654 zachvátil hrad požár. Po té hrad prodělal obsáhlé opravy. Dnes můžete uvnitř vidět stálou galerii a hradní věž je též zpřístupněná Hrad Kožlí .Hrad byl postaven na ostrohu nad soutokem Tuzemského a Janovického potoka pány z Kožlí a první doložené zmínky o něm jsou z roku 1318. Kožlí byl hrad šlechtický. Pravděpodobně jde o jeden z prvních hradů u nás. Jeho dvoupalcová dispozice nejspíše počítala s přestavbou hradu na zámek. Během poděbradských válek hrad zpustl.Jeho romantická poloho láká a lákala nejednoho spisovatele a malíře. Karel Hynek Mácha si jej nakreslil do svého deníku. Z hradu je možné vidět už pouhe zbytky, ale díky jeho romantickému umístění si k němu najdou cestu turisté i dnes. Zámek Lounovice pod Blaníkem Zámek ležící na západní straně náměstí v Lounovicích pod Blaníkem. Jedná se o renesanční, na konci 17. století raně barokně přestavovaný zámek. Na konci 80. let 20. století zakoupila zámek od církve TJ Sokol a zámek byl značně opraven. Tj Sokol vlastní zámek i dnes a provozuje v něm expozici věnovanou Louňovicím, Blaníku a archeologickému výzkumu bývalého kláštera premonstrátek. Přijeďte se podívat na rodiště hudebního skladatele Jana Dismase Zelenky do Louňovic, které jsou vzdálené 10 km od Vlašimi. Několikrát denně jsem jezdí přímý spoj z Prahy
